Klarinet - vše o nástroji

Nejznámější světoví výrobci klarinetů

  Buffet Crampon Paris / Světoznámá a uznávaná značka Klarinetů a saxofonů. Od svého vzniku se tato značka - Buffet Crampon řadí na první místo mezi výrobce kvalitních a spolehlivých nástrojů a to kvůli její bezkonkurenční odbornosti a inovativnímu přístupu. Tento nástroj se vyrábí s velkou péčí. Je to drahé, a tak se doporučuje již od začátku se o nástroj také dobře starat. Tradice ducha společnosti a hudebníků  byly doprovázeny již  od roku 1825 a je v současnosti více než kdy jindy v centru zájmu. Klarinety jsou vyráběny v několika modelech: Nejužívanější je typ RC, který dává klarinetistům velkou svobodu projevu. RC klarinet má čistý, sladký zvuk. Je  dobrý i v poměrně dobré zvukové jednotnosti ve všech rejstřících. Z vlastní skutečnosti lze říci, že RC je skutečně dobrá volba pro pokročilé klarinetisty, kteří se o klarinet vážně zajímají. Existuje též zdokonalená verze RC nazvaná RC Prestige, která má  pozoruhodný tón mnohdy ještě lepší. Liší se ovšem výrazněji cenově. Pro výrobu typů RC jsou pečlivě vybrány kvalitní materiály. Dřevo je pečlivě  vybrané, sušené a testované s rozmyslem. Na klapky se používá  nikl, stříbro,  měd, šrouby z nerezové oceli. Z vlastní skutečnosti lze říci, že RC je skutečně dobrá volba pro pokročilé klarinetisty, kteří se o klarinet vážně zajímají. Typ R13 je vhodný pro všechny typy hudebníků-klarinetistů, působících v symfonických orchestrech či komorních tělesech, mají ho i sólisté, učitelé, lidé v pochodových kapelách, studenti a amatéři. Byl vyvinut v roce 1955 pod vedením Roberta Carrée a rychle se stal dostupným výběrem hudebníků, kteří jsou okouzleni jeho bohatým zvukem. Dalším používaným typem je CONSERVATOIRE. Je doporučovaný pro hudební učitele, studenty.Tyto klarinety pomáhají klarinetistům dobře rozvíjet svůj talent. Typ je vyroben z grenadillového dřeva. Toto speciální dřevo se nachází v lesích Mosambiku a Tanzanie a je známo svou rezonancí a stabilitou, což je ideální materiál pro hudební nástroje.Uroveň  CONSERVATOIRE dobře ocení studenti. Model byl speciálně navržen pro studenty předpokládají budoucí profesionální kariéru a kteří chtějí předběhnout svůj první nástroj. Typ "studentského nástroje dobře reprezentuje E13. Zní lépe v horním rozsahu a bývá plastový. Poskytuje mladým hudebníkům jejich první zkušenost hrát sólo. Vrtáním se blíží  k profesionálnímu nástroji. Profesionálním klarinetem je označována TOSCA. Používají ji známí francouzští umělci jako Michel Arrignona, Romain Guyot, Pascal Moraguès, Guy Deplus a Paul Meyer. Tosca  má jedinečný úroveň styl a eleganci. Nabízí velkorysý sametový zvuk a bezkonkurenční  je ve své stabilitě a konzistenci intonace.Vyrobená je z vybraného  grenadillového dřeva dřeva nebo Green Line materiálu. Od RC se liší i designově. Je vybavena nízkou F korekční klapkou - zvyšuje C # / G # tón , má  korkové podložky. Je  k dispozici v Bb nebo A  ladění stejně jako RC. Model FESTIVAL je v mnohém podobný  R13. Má barvitý zvuk který ocení každý klarinetista. Na vytvoření se podíleli francoužští renomovaní umělci Jacques Lancelot, Guy Deplus a Michel Arrignona. To odpovídá potřebám dnešních muzikantů a učitelů, kteří se potýkají s nádeničnickou tlumočnickou interpretací širokého repertoáru z děl Mozarta nebo  Bouleze. Hudebníci ocení jeho hloubku zvuku, která je zvláště hřejivá. Cenově jsou typy TOSCA a Festival náročnější a nejlepší kombinací stále zůstává pečlivě vybraný model RC.  www.buffet-crampon.com

Henri Selmer Paris  / francouská firma která vyrábí jak klarinety tak i saxofony, které je neméně proslavily. Ve svém oboru se staly saxofony firmy Selmer  opravdu světovou špičkou. Ale klarinety nezůstaly nijak pozadu. Jsou opravdu vyjímečně kvalitní . Prosluly svým naprosto dokonalým laděním,  nedostatky a problémy s nimi mají hudebníci, kteří nedisponují dokonalým nátiskem a odpovídající prací s dechem.Tyto problémy se objevují při tónech h2 a c2. Jinak jde o pečlivě vyráběné nástroje, často používané i jazzovými hráči. Selmer se od ostatních značek odlišuje především jiným způsobem vrtání, kdy nástroje vrtá postupně, po dílech.  Výběry drážek se nefrézují, ale obrábějí a několikrát přebrušují, což má velký vliv na 100% ladění. Tento pracný způsob výroby se však odráží také na cenách. Klarinet Selmer prakticky nelze pořídit za cenu nižší než 50 000 Kč u základních modelů. Pokročilé modely jsou až do 200 000 Kč. Mezi nejznámější typy klarinetů patří řady ODYSEÉ (základní řada), RECITAL, ARTYS, SIGNATURE, či jazzový ST´LOUIS ANIVERSARY MODEL .Proto díky problémům spojeným s touto značkou ,ať už finančního rázu ,tak i vyspělosti hudebníka ,bych tento typ klarinetu doporučil opravdu vrcholným virtuózům.   www.selmer.fr

    Můj vlastní názor na značku Selmer Paris je rozporuplný, přesto si myslím si, že „Buffet je Buffet“ .Nicméně tuto značku klarinetů jako takovou neodsuzuji, spoustě muzikantům může opravdu sednout. Základní charakteristikou klarinetu Selmer obecně je jeho poměrná mohutnost vůči ostatním značkám. Tato mohutnost  se ale neprojeví  na výsledném zvuku klarinetu.  Zvuk  je oproti Buffetu ,či jiným profesionálním značkám spíše přidušený či naprosto bez očekávané hutnosti tónu, což je škoda. Také  bych se možná  rozmyslel, jestli za peníze investované do klarinetu  si koupím Buffet nebo Selmer

Amati Denak - Kraslice / Je česká společnost zabývající se výrobou dechových hudebních nástrojů, jejich náhradních dílů a příslušenství. Tuto firmu nikterak nevyzdvihuji, ale ani nepotápím. Přestože se si jistě každý vzpomene na světový věhlas této firmy, ceny dnes často neodpovídají požadované kvalitě. Dodnes na tyto klarinety hrají velcí mistři jako třeba Husnu Senlenderici nebo Serkan Cagri ,které jsem měl možnost několikrát poslouchat Musím zde, že se jedná  o dva Turky, kteří hrají jen jakési žalmy podobající se shlukům tónů, které absolutně neladí a nedá se ani v tomto případě mluvit o kvalitním a kultivovaném tónu. Podobný a téměř srovnatelný tón mají někdy i  děti v přípravných ročnících oboru klarinetu v přípravce ZUŠ. A právě pro tento žánr nebo druh muziky je podobný styl hry na klarinet význačný. Ačkoliv se těmito hudebníky firma Amati pyšní,a prezentuje je, jedná se o klarinetisty, kteří hrají na individuální provedení AMATI G klarinetu (německý systém). Přestože by  tyto nástroje do jisté míry mohly býti konkurence schopné, nemůžeme v dohledné době očekávat, že se z nich některé dostanou do běžné sériové výroby. Nicméně musím zde podotknout, že jsem na tento klarinet také začínal.Hrál jsem na něj doslova „až do roztrhání“ a to jak  nástroje tak mě samotného.Jsem rád, že došlo k tomu nejlepšímu a opravdu zlomovému v mém hudebním životě, totiž že jsem si koupil klarinet Buffet Crampon Paris RC.  www.amati.cz 

Peter Eaton Clarinet / je britská firma, která vyrábí nejen klarinety ale i příslušenství například hubičky a obaly na hudební nástroje. Klarinetové hubičky se v průběhu času staly pojmem po celém světě. Hubičky používá dnes většina významných světových klarinetistů - Sharon.Kam, K. Dohnal aj.  Kvalita a možnosti hubiček i nástrojů této firmy jsou však zároveň dosti nákladnou záležitostí. Cena klarinetových hubiček je od 11 000 Kč výše a ceny nástrojů se pohybují kolem 100 000 Kč. Odměnou za tyto investice je však hráčům naprosto perfektní a ve všech rejstřících spolehlivý a barvený ozev nástrojů u hubiček. Vysoká kvalita materiálu a ruční výroba jsou znakem vysoké kvality. Všeobecně se má rovněž za to, že hubičky Peter Eaton mají mnohonásobně vyšší životnost, což je při pořizovací ceně hubičky rovněž výhodný artikl. Obecně jsou hubičky navrženy pro hraní plátků řezu Vandoren střední tvrdosti (2,5-3,5). Hubičky dobře konkurují nejrozšířenější značce Vandoren. www.eatonclarinets.com  

 Klarinet - historický vývoj

1. Klarinet - hudební nástroj /  Klarinet je hudební nástroj zvláštní pro svou zpěvnost, barevnost tónu a charakteristický zvuk. Název nástroje je odvozen z označení barokních trubek – clarin (typ žesťového signálního nástroje). Zdrobnělinou slova clarina vznikl posléze název clarinetto – tedy klarinet. Tónový rozsah klarinetu je úctyhodný, dosahuje  téměř čtyřech oktáv. Srovnáme-li například příčnou flétnou a klarinet, má klarinet mnohem hlubší, pevnější a bohatší témbrová odstínění a zřejmě proto se často stává hlavním nositelem obzvláště pevné a výrazné zpěvné melodie. Lze jím provádět krásné dynamické stínování, proto můžeme hovořit o klarinetu jako nástroji náladotvorném. Uplatní se  jak ve zpěvných lyrických partiích, v hudbě dramatického charakteru, tak i v moderní hudbě, v jazzu nebo populární nebo lidové hudbě. Přináší  píšícímu autorovi nebývalé zvukové možnosti. Tyto možnosti dokáže nástroj velmi dobře uplatnit především sólově, ale také v orchestrech či nejrůznějších komorních uskupeních.

2. Historický vývoj nástroje / Vývoj,  který zásadně ovlivnil dnešní podobu dřevěných dechových hudebních nástrojů můžeme sledovat zhruba od poloviny 17. století. V této době se začaly utvářet nástrojové soubory, které se staly zárodky dnešních  typů orchestru. V těchto orchestrech  se také začalo ukazovat, které z hudebních nástrojů jsou z hlediska dobových požadavků na interpretaci použitelné, a které se do orchestru nehodí. Dnešní typy dřevěných dechových nástrojů se od té doby rychle vyvíjely k větší dokonalosti, zatímco nejrůznější nástroje např. sorduny -(historický dřevěný hudební nástroj, podobný fagotu)  rakety -  (typ zastaralého dřevěného hudebního nástroje, jehož roura byla několikrát lomena) cinky -  (dřevěný nebo kostěný dechový nástroj s nátrubkem) - postupně z hudby mizely. Jednoplátkové píšťaly se v Evropě v 17. století vyskytovaly pouze jako nástroje lidového původu. Za přímého předchůdce klarinetu proto dnes považujeme západoevropský, jednoplátkový lidový nástroj chalumeau, někdy také nazývaný zampogne. Zdokonalil ho norimberský nástrojař Johann Christoph Denner (1650-1701). Nástroj měl dvě klapky a zřejmě jej ještě nelze pokládat za klarinet. Patří mezi nejstarší jednoplátkové nástroje vůbec. Tónově je velmi podobný klarinetu, ale nedisponuje srovnatelným rozsahem. Rozsah nástroje je obvykle notován mezi „f 1“ – „b 2“, což je o oktávu výše psaný rozsah šalmajového rejstříku dvouklapkového klarinetu.

 Jméno chalumeau uvádí poprvé notový tisk z roku 1716 „Air a deux clarinettes ou deux chalumeaux“.  Označení chalumeau  a clarinnetto se často užívala především v německých oblastech. Samotný chalumeau byl například používán skladateli: M. A. Ziani (v opeře Gaio Pompilo  z roku 1704), z dalších méně známých autorů - Keiser (použito v roce 1706), Telemann (1721) a řadou dalších. Ze známých autorů to jsou  Hasse, Händel, Fux, Zelenka, Dittersdorf. I  Christoph Wilibald Gluck v operách Orfeo a Alceste z roku 1764 a 1769 píše part pro chalumeau. V neposlední řadě je třeba zmínit ještě Františka Václava Míču, který píše speciálně pro chalumeau sólový part v opeře O původu Jaroměřic na Moravě (z roku 1730). Více obrázků naleznete ve fotogalerii.  

3. První klarinety /   Z hlediska historického zařazení podle prvních dochovaných klarinetů hovoříme o tzv. barokních a klasických klarinetech. Barokní klarinety byly dvou až tří klapkové (přefukovací klapka, klapka „a 1“, „e / h 1“).  Klasické klarinety – pětiklapkové (přidány navíc klapky „fis / cis 2“, „as / es 2“). O přidání čtvrté a páté klapky se zasloužil nástrojař Barthold Fritz z Brunšviku, ale také současně s ním i pařížský virtuos českého původu Jan Josef Beer (také Bär).  Další klapky přibývaly jen pozvolna a porůznu. Šestá klapka bývá  nejčastěji „cis 1 / gis 2“. V Anglii se často vyskytovala šestá klapka, napomáhající trylkovaní pro celotónové trylky na tónech „a 1“  a   „b 1“. Zavedl ji Xaver Lefévre v Paříži. Takto vybavený klarinet byl v  orchestru  použit například  již ve Mši J. A. Fabera – antverpského kapelníka - v roce 1720. Notový příklad uvádí Francois August Gevaert, dílo samo je však po roce 1950 nezvěstné. Trochu sporné je použití Georgem Friedrichem Händelem  v opeře Tamerlano z roku 1724. Zde jsou původní  „cornetti“ nahrazeny  zkratkou  „Clar“. Toto může značit clariny (trubky).  Přesto existují domněnky o tom, že samotná stylizace partů je určena dřevěným dechovým nástrojům. Patrně z roku 1748 pochází Händelova „Ouverture in D“ pro dva klarinety a corno da caccia, která se zachovala v autografu a také již v novém tisku. Kolem roku 1740  vznikají pro „D“ klarinet 4 koncerty J. M. Moltera. Rovněž před rokem 1741 musela být napsána i dvě Concerta pro 2 hoboje, 2 „C“- klarinety, smyčce a continuo od Antonia Vivaldiho. O klarinetu jako hudebním nástroji můžeme hovořit  až od chvíle nalezení správné polohy a odpovídající velikosti tzv. přefukovací klapky. Tato klapka, která již nyní umožňovala přefuk celé základní tónové řady i část druhého přefuku, umožňujícího hrát na klarinetu nejvyšší tóny. Rozsah nástroje se tak zvýšil do tónu „e 3“. Tento vskutku převratný objev učinil Dennerův syn Jacob Denner v letech 1715-1720. Mezi padesáti dochovanými nástroji, označovanými „J. C. Denner“ nebo „J. Denner“ převládají zobcové i příčné flétny, hoboje, fagoty a také šest dvouklapkových klarinetů. Dodnes není jasné, zda značky rozlišují syna a otce nebo zda se jedné o shodné označení. Hoboj průkazně vyrobený po roce 1707 má například značku J. C. Denner.Více obrázků naleznete ve fotogalerii. 

4. Basetový roh a jeho příbuzné nástroje /  Jedním z dalších vývojových typů klarinetu je basetový roh.  Jeho zřejmým předchůdcem byl tzv. milostný klarinet, který vznikl v roce 1750. Basetový roh byl postaven kolem roku 1770. Název nástroje vznikl podle   italského označení „corna di bassetto“ (corno – roh, basseto – malý bas „basíček“ – podle polohy svého tónového rozsahu). Je však také pravděpodobné, že název nástroje ovlivnila původní podoba nástroje. Byl zahnut nebo zakřiven do úhlu či polokruhu, někdy i dvakrát nebo třikrát lomen. Později obdržel přímý tvar klarinetu s ozvučníkem, vyčnívajícím kolmo vzhůru a zahnutým vpřed. Kovová trubice, na niž se nasazuje hubička, je ohnuta dozadu. Oproti klarinetu dnešního typu má basetový roh tenčí stěny a užší menzuru, takže má určitý zvláštní zvukový charakter mezi ostatními nástroji klarinetového typu. Jeho psaný rozsah je od počátku o tercii hlubší, než bývá u klarinetových nástrojů obvyklé. Toto zapříčiňují dvě tzv. basetové klapky pro palec, které umožňují hrát psané „d“ a „c“. Mozartovi klarinetisté – bratři Stadlerové spolu s Thomasem Lotzem přidali další dvě chromatizující klapky „cis“ a „ dis“. Basetový roh bývá převážně naladěn v „F“, proto zní o kvintu níže, než klarinet, který je laděn v „B“. Podobně s laděním je tento vztah mezi hobojem a anglickým rohem. Notace je v houslovém klíči, jeho délka nepřesahuje 106 centimetrů. Barva tónu basetového rohu je proti klarinetu více zatemněná až zatrpklá ve výrazu.

    Velkou oblibu si v basetovém rohu našel Wolfgang Amadeus Mozart. Používal ho jak ve svých operách, tak v komorní hudbě. Pravděpodobně poprvé ho Mozart použil ve své Velké dechové serenádě B – dur (K361) z roku 1781, dále v operách Kouzelná flétna, La Clemenza di Tito, v Requiem, Zednářské smuteční hudbě, komorních skladbách. Ladění nástroje zachovával Mozart in „F“, výjimečně in „G“. Málo obvyklé ladění „D“ nalezneme v tvorbě Jiřího Družeckého v řadě jeho dechových Partií, a také v Trojkoncertu pro tři basetové rohy a orchestr. U starých českých mistrů je též pro tento nástroj několik koncertů, v komorní hudbě se vyskytují tria a kvarteta. Vynikají například tria Vojtěcha Nudery pro svou hudební pozoruhodnost. Kolem roku 1800 byl basetový roh ještě velmi oblíbeným nástrojem. Na tehdejší pražské konzervatoři byl uváděn jako profesor hry na basetový roh i klarinet Václav Farník. Taktéž v Romanci České suity Antonína Dvořáka je původně psán basetový roh, nikoli anglický. Označení basetového rohu v tištěné partituře tohoto díla je pravděpodobně na návrh vydavatele, protože v  době (kolem roku 1879) byl basetový roh nástrojem již neobvyklým, téměř nepoužívaným, zatímco anglický roh zcela běžným.

Basetový klarinet zkonstruovali bratři Stadlerové a Thomas Lotz. Jedná se o klarinet v ladění „A“ nebo „B“ a má navíc ještě přidané psané tóny „ es, d, cis, c“ v hluboké poloze. Použil jej také Mozart v opeře La Clemenza di Tito v árii č. 9, a v nedokončeném Allegru B dur pro klarinet a smyčcový kvartet. Je dnes již bezpečně prokázáno, že pro basetový klarinet in „A“ napsal Mozart i kvintet (K581) a Koncert A - dur pro klarinet a orchestr (K622). Aby bylo možno hrát Mozartovy skladby s původními nástroji, vznikají dodnes moderní basetové klarinety – první z nich byl například sestrojen na návrh profesora Kostohryze.

Altové klarinety se původně objevovaly v laděních „As“ a „G“ a nazývaly se také milostnými klarinety – klarinety d‘ amour. Později se vyskytovalo též ladění in „F“ a dnes je časté ladění in „Es“. Ve srovnání s basetovými rohy mají podstatně širší menzuru a rozsah pouze do psaného „e 2“ nebo „es 2“. Milostný klarinet použil například Johann Christoph Bach ve své opeře Temistocle z roku 1766. Bohužel z hudební praxe záhy vymizel. Do skupiny altových klarinetů lze ještě zařadil tzv. kovový klarinet, zhotovený z mosazného plechu, jež byl patentován ve Francii a to roku 1821 jako „ clairon métallique“(používal se převážně ve vojenských orchestrech. Ve srovnání s ostatními typy se ho používalo velice málo, především ve vojenských hudbách a orchestrech. Vyznačoval se především svým ostře pronikavým tónem.Další obrázky naleznete ve fotogalerii.

6. Mechanika klarinetu v době vzniku nástroje, zdokonalování jeho technických možností v historických etapách /   Chromatizace a přibývání počtu klapek probíhaly na klarinetech souběžně s ostatními dřevěnými dechovými nástroji. Zpočátku hráli na klarinet flétnisté, hobojisté, i fagotisté, kteří dostali do úvazku nový nástroj, hmatově i tvořením tónu příbuzný. Jak již bylo řečeno, hlavní a důležitou zásluhu na zdokonalení nástroje měl Dennerův syn Jakob. Kolem roku 1720 objevil přefukovací schopnost klarinetu. Prakticky se to projevilo tím, že klapka „h 1“ byla posunuta nazpět k hubičce a tím se Dennerovi podařilo vyrovnat tzv. střední rejstřík. U této klapky zúžil dírku, protáhl nástroj kovovou rourkou a docílil tak vlastně sníženého tónu – „b 1“. Takto upravená dírka umožnila rozšíření rozsahu nástroje směrem dolů až do tónu „e“. Vytvořením tónu „b 1“ pozbyl však klapku „h 1“, kterou znovu otevřel na spodní části klarinetu. Ze starých dvojjazýčkových šalmajů převzal ozvučník nálevkovitého tvaru. Nyní měl klarinet již tři klapky – „a 1“, „b 1“, „h 1“/ e . Je zcela nepochybné, že tón a jeho kvalitu na tento nástroj z větší části ovlivňovala skutečnost, že hubička nástroje se vkládala do úst s plátkem. Třtinový plátek se dotýkal nikoliv dolního rtu, jak je dnes samozřejmé, ale horního, případně i zubů. Tento způsob hry, kdy docházelo k vibrování plátku na horním rtu se udržel až do konce 19. století, například v Itálii hlavně u lidových hudebníků. Hráčům dvouplátkových nástrojů se to zdálo přirozené. Jistota ve výškách a při dolaďování vedla k postupnému převládnutí dnešního nátisku, s plátkem na dolním rtu.

  Na dalším vývoji klarinetu se velkou měrou podíleli nástrojaři i význační klarinetisté několika generací a zemí. Čtvrtou a pátou klapku „fis“ ( také „cis 2“) a „gis“ („dis 2“) zavedl český klarinetista Jan Josef Beer (1744 – 1811) ve spolupráci s brunšvickým nástrojařem Bertholdem Fritzem (+ 1766) a nezávisle na sobě přidávají šestou klapku „cis 1“ („gis 2“) kolem roku 1790 pařížský klarinetista Xavier Lefévre (1763- 1829) a již zmiňovaní vídenští klarinetisté bratři Anton a Johann Stadlerové. Rozšířili také rozsah klarinetu až k psanému „c“. 

   Po roce 1800, kdy dochází obecně ke zdokonalování většiny hudebních nástrojů, přichází velký reformátor v dějinách klarinetu, vynikající klarinetista Ivan Müller (1786 – 1854). Na základě akustických a fyzikálních výpočtů opravil vrtání nástroje a polohu několika jednotlivých dírek. Položil tak základy dnešnímu klarinetovému typu nástroje. Přestože pařížská Akademie krásných umění tyto úpravy zavrhla, pronikly Müllerovy reformy vítězně celým světem. Kolem roku 1810 se objevuje jeho třináctiklapkový klarinet, který již mohl poměrně přijatelně hrát ve všech základních i vzdálenějších tóninách. Pro zajímavost Antonín Rejcha píše roku 1815 pro takto vybavený nástroj svůj Koncert pro klarinet „zdokonalený Müllerem“. Tento nový typ klarinetu ovšem vyvolával i některé negativní reakce. Jedna z nich se týká zjištění, že Müllerův klarinet se nelíbil M. I. Glinkovi, který jej slyšel roku 1832 v Miláně. Píše ve svých pamětech doslova : „ …. drsné tóny jako křiky husy .. . Přesto však byl vynálezce hrdý na svůj vynález. Na štěstí pro milovníky hudby nebyl však ještě tento klarinet zaveden do orchestru“.

    U klarinetu se také hned napoprvé podařila aplikace tzv. Böhmova systému. Je označován podle flétnisty Theobalda Böhma, který nahradil starší krycí klapkovou soustavu, umožňující klapky pouze otevírat, soustavou otevřených dírek. Díky této výměně bylo nyní možné pomocí klapkových mechanik některé dírky i uzavírat. Aplikací na klarinet se zabývali profesor pařížské konzervatoře Hyacinth E. Klosé (1808 – 1880) a pařížský nástrojař L. A. Buffet. Hlavní přínos především tkvěl v zavedení tzv. prstencových klapek, což se stalo přibližně v roce 1839. Roku 1844 byl patentován Klosého model se 17 klapkami a 6 brýlemi, dodnes používaný tzv. neplnoklapkový Böhmův klarinet.  Nyní bylo docíleno snadnější technické hry na klarinetu, možnost postavit klarinet do úrovně virtuózního nástroje. V patentním spise je výslovně název „Klarinet s pohyblivými prstenci“. (Avec anneaux mobiles). Těchto brýlí potom záhy použil Müller ve spolupráci s firmou Heckel na svém modelu z roku 1845, který však zůstává modelem německým. Od Klosého – Böhmova typu se zásadně liší v některých hmatech. Tento německý systém zdokonalila firma Mollenhauer po roce 1860. Za spolupráce klarinetisty Heinze Kunzeho vznikl následně v roce 1890 nástroj s německými hmaty, ale s malíkovými klapkami podle systému Böhma – Klosého. O další vývoj německého systému se zasloužil zvláště Oskar Oehler na konci 19. století. Jeho konečný model má 22 klapek, 5 brýlových kroužků a krytou střední dírku spodního dílu. Plnoklapkový typ Böhmův, neboli běžně užívané označení – francouzský systém, se objevuje kolem roku 1860. Má 20 klapek a 7 brýlí. Jeho běžný název zní typ Konzervatoř. Rozsah nástroje, prodloužený dolů do psaného „es“, se občas objeví u známých skladatelů. Tento rozsah je součástí děl Antonína Dvořáka (ve 2. symfonii - 2. větě in „B“), Zdeňka Fibicha (V podvečer - in „A“), Richarda Strausse (Elektra) nebo Leoše Janáčka (Concertino) aj. Navštivte fotogalerii.                                                                  © Mgr.  Jan Hovorka, dipl. um., Klarinetový soubor Prachatice

 Klarinetové strojky a hubičky                                                                                                                                                                                           Přehled hubiček podle otevřenosti 

                                                                                                                                  Typy hubiček 

5RV Lyre / 5RV s lirou představuje shodný profesionální standard s 5RV, je o něco otevřenější a má kulatější tón. Byla vyvinuta Robertem Van Dorenem pro Jacquese Lancelota, který hledal hubičku, jež by byla trochu otevřenější a měla nepatrně delší dráhu. Delší dráha umožňuje používat silnější plátky (tmavší barva ve všech rejstřících) a hrát hlasitěji s větším komfortem. Mnoho učitelů klarinetové hry doporučuje 5RV nebo 5RV Lyre svým studentům pro snadný ozev a kontrolu. Nicméně je používá i spousta profesionálů v mnoha zemích. Ve Francii na ni hraje mnoho orchestrálních hráčů, např. Louis Cahuzac či Paul Meyer.

B45 / univerzálně oblíbená, nejpopulárnější hubičky Vandoren. Navržená pro hráče symfonických orchestrů. Vyvinutá v roce 1968 Bernardem Van Dorenem. Tehdy se stala hitem mezi všemi významnými klarinetisty té doby. Tato hubička se stala novým standardem pro porovnávání všech budoucích typů díky těmto inovacím: větší odklon než u 5RV a středně dlouhá dráha. Výsledkem je jemný tón a snadná hra artikulací.

B 45* / hubička s velkou komorou, produkuje vynikající, plný, kulatý zvuk.Tato hubička spolu s B40 byla koncipována na parametrech B45 se stejnými parametry otevření a délky dráhy. B45· je charakteristická širším vnitřním objemem po přechodu zešikmené vnitřní plochy do vrtání hubičky než v průběhu vrtání hubičky. Produkuje harmonicky vyvážený, plný tón. 

B45 Lyre / přináší přechodnou kombinaci dvou hubiček.Zvuk velmi blízký B40 a komfort B45. Má větší odklon než B45, rovněž delší dráhu. Produkuje kompaktní a kulatý tón – ovšem za předpokladu, používají-li se měkčí plátky k zachování čistoty tónu.

B 40, 40 Lyre / otevřená hubička B40 je určená pro užívání měkkých plátků bez obětování zvukové kvality silnějších plátků (centrovaná a  kompaktní).Hubička se širokou špičkou, byla vytvořena ve spolupráci s Jean-Paul Gauvinem. Může být používána se středními plátky – vzniká sametový tón ve všech rejstřících. To je důvod, proč je B40 stále více populární.

B 44 / hubička s malým odklonem a krátkou dráhou, ideální pro měkčí plátky. Otevřenější než 5RV. Byla vyvinuta pro muzikanty, kteří se potřebují do nástroje „opřít“ dechem. Hodí se pro všechny hudební žánry.

B46 / tato hubička má o něco málo menší odklon než B45. Je to relativně univerzální hubička, na kterou můžeme hrát jak klasickou hudbu, tak i jiné styly. Je vhodná pro hráče střídající klarinet a saxofon.

5JB / hodně otevřená špička, dlouhá dráha, hubička určená pro jazz. Z nabídky má největší odklon, vytváří jazzový tón par excellence. Tento typ hubičky používali Benny Goodman, Mezz Mezzrow a další. Z dnešních klarinetistů ji používá například Kenny Davern. Tón je velmi hlasitý a jasný.

 M13, M13 Lyre / typ M13 nabízí řadu vlastností starších amerických hubiček, po kterých je nyní tak velká poptávka. M13 má snadný ozev u silnějších plátků a produkuje bohatý, temný, centrovaný zvuk. Má mimořádně citlivou odezvu. Tento typ se vyrábí pouze v nižším ladění. Byla první hubičkou vyvinutou ve spolupráci s Donaldem Montanarem, klarinetistou Philadelphské filharmonie. Má nejmenší odklon ze všech hubiček Vandoren. M13 Lyre - tento typ se rovněž vyrábí pouze v nižším ladění. Je o něco více otevřená než M13. Doporučeny jsou tvrdší plátky. Produkuje tmavší tón.

 11.1, 11. 6 / 11·1 – je vyvinutá pro hudebníky, kteří např. hrají na 5RV Lyre, ale hledají živější a žhavější tón. Klarinetisté hrající na Böehm systém a hledající zvuk německého klarinetu by ji určitě měli vyzkoušet.11·6 – je hubička s odklonem přesně mezi odklony B45 a 5RV. Hubička produkující jasnější tón. Doporučuje se použít středně tvrdé plátky.

V13 /  V13 – hubička se vyrábí pouze v nižším ladění a1=440 Hz. Je dobrým kompromisem mezi 5RV Lyre „13“ a B45 „13“. Produkuje bohatý a konkrétní tón.

                                                                                                 Tabulka technických parametrů hubiček Vandoren

                                                                                                                                       Fotogalerie